Jak přišla na svět Půda plná pohádek

    Se samotnou myšlenkou pohádkové půdy přišel v Borovanech u Českých Budějovic majitel Penzionu Borovanský mlýn a nabídl její realizaci šikovné borovanské floristce a aranžérce Petře Baštýřové (www.kvetinybastyrova.cz). Ta vzhledem k rozsahu projektu potřebovala parťáka a vzpomněla si na Niku. Tato spolupráce se následně ukázala velmi efektivní.

    A tak někdy v únoru až březnu roku 2010 začaly vznikat první nápady, nutno říci, že skvěle hravé a velkolepé. Byla to skutečná výzva a velký krok do neznáma, jelikož žádná z nich neměla s ničím podobným zkušenosti. Po shlédnutí připraveného prostoru však záhy nastaly první změny v plánech...

     Na prvním místě byly limitovány časem - prostory měly připraveny teprve na začátku května a datum slavnostního otevření již byl stanoven na 1. června, Den dětí. Logicky. Takže měly měsíc na kompletní postavení kulis a výmalby - postavy dodala jiná výtvarnice (ne zcela podle dohody, bohužel). A ten květen bylo chladno, takže barvy a lepidla neschly a prsty obou výtvarnic prochládaly. Nicméně s pomocí jednoho z pracovníků Penzionu, který jim v případě potřeby ořízl dřevěné součásti do požadovaného tvaru, začaly pohádky postupně ožívat. Za účelem co největší úspory použily vše, co dům a příroda daly, a tak mohlo začít růst kapradí kolem potoka v lesním mechu, kolem březového hájku se vydali do světa Dlouhý, Široký a Bystrozraký, kteří tak těsně míjí Perníkovou chaloupky na dohled od loupežnické jeskyně, na mýtince u krmelce se potkává Karkulka s myslivcem, v královské síni baví šašek krále s královnou, v komnatě ve věži Tři přadleny dál předou nit osudu a kouzelník věští budoucnost, v lese dlí víla i strašidla a skřítci, čert veze Káču na trakaři k pekelné bráně, za níž Lucifer nechává vážit Dorotu, za rohem mezitím hloupý Honza pořád spí na peci, Popelka přebírá hrách a v blízkém rybníku pod vrbou vodnická rodina čeká na nějakou tu dušičku.

    Obě tvůrkyně pracovaly téměř každý den od rána do tmy a ještě večer před slavnostním otevřením uklízely do pozdních hodin. Ale stálo to za to. Užily si spoustu legrace, nabraly kopici zkušeností a zjistily, že nejsou úplná nemehla.

    A nejlepší na tom všem je pak pozorovat děti, které v každé pohádce objeví něco nového a nejradši by se mezi postavičky samy nastěhovaly...